zajímavostí!!!!
Kategorie: Mentální anorexie 21.01.2007 20:09 - Mentální anorexie -
trvalý odkazZhubnu!!
Tak takhle to přesně začíná!!
Takhle to většinou začíná. Rozhodnutí shodit pár kilo, zhubnout do plavek...
Nastoupí dieta, z jídelníčku se vyřadí nejdřív jídla tučná, sladkosti apod...nastoupí běhání, sklapovačky...jenže ono to nejde tak, jak by "mělo", tak se ubere ještě více z jídelníčku, žádná večeře, více ovoce a mléčných výrobků. Km se běží víc, sklapovačky se provádí nejméně 3x denně. Oči vidí mnohem hubenější holky, zrak porovnává, hodnotí a všichni jsou samozřejmě o dost hubenější. Přijde zlost, smutek, deprese...v hlavě zní hlas: ty tlustý prase ubohý, podívej, jak vypadáš...a z jídelníčku "prase" vyškrtne oběd, snídani...a dává přednost BIO výrobkům, ovoci a zelenině. Najednou si okolí začne všímat pohublosti...a ptá se:Nezhublas?Kolik vážíš? Tázaná tvrdí, že je to blbost a že nemá ponětí, kolik kg má...a lže, páč se váží nejméně 3x denně.Začně také nosit volná trika,aby nebyla tak na očích...Den co den kouká do zrcadla a nesnáší se...vidí, jak moc je "tlustá" a ohmatává si neexistující špeky, ale jediné, co cítí jsou žebra a kosti...přemáhá svou chuť k jídlu..jídlo je její nepřítel i nejlepší kámoška. Noc co noc, pokud usne, se jí zdá o jídle, vzbudí se a má hlad, ale nesmí, jinak by "nabrala 10 kilo a odtékal by z ní tuk"...Stydí se za své promodralé ruce, nehty se lámou, vlasy padaj, neustálá únava...a dokola a zase znovu se nenávidí se víc a víc...jednou to nevydrží a nakoupí si nákup...čokolády, saláty, chipsy...vše, co si tak dlouho odpírala...než dojde domů, tak polovinu sní...doma to dorazí, ale to nestačí...vybílí ledničku...a pořád chce víc...vezme puding v prášku, cukr, kypřící prášek a jí, necítí tu "chuť, hlavně, že jí...a pak je jí zle...zhroutí se na podlahu a brečí, hnusí se sama sobě, jak selhala...Doplazí se na záchod a vše vyzvrací, tělo se bouří a po čele stéká pot a z očí kanou slzy...a osoba si řekne, že je fajn, jíst a hubnout...den co den se takto mučí, někdy nejí 3 dny a pak se 5 dní přecpává a zvrací...a říká si, že už nikdy...spláchne, umyje obličej a za 2 hodiny jde znova...je nevrhlá na okolí, když se "staraj!-"mě nic není". Při rodinné večeři se jí nahrnou zvratky do úst, omluví se a pustí kohoutek, aby nebylo slyšet dávení...už nemusí ani použít prsty, stačí se předklonit a jde to ven...a váha kolísá...a znovu mučení a střídání A a B.Po dlouhé době se to může profláknout, člověk chce osobě pomoci, ale osoba si nepřizná, kde je pravý problém, osoba má jediný problém: je hnusný tlustý prase...
Anorexie - nezdravá až smrtící vyhublost!!!
2.4. Rodinná anamnéza
Existuje určitá genetická dispozice k mentální anorexii, některé studie uvádějí konkordanci 50% u jednovaječných a 10% u dvojvaječných dvojčat. Dále u žen, které jsou příbuznými prvního stupně anorektiček, je větší riziko rozvoje choroby než u kontrolní skupiny (Garner, 1993). Dívky s diagnózou anorexie mají ve srovnání s kontrolní skupinou častěji v anamnéze rodiče trpící depresí, poruchou nálady či závislostí na psychoaktivních látkách, vážný nesoulad mezi rodiči a vážné sexuální zneužívání (Garfinkel a kol., 1996) Důkazy svědčí pro určitou genetickou souvislost mezi mentální anorexií a mentální bulimií, zatímco souvislost s depresivní poruchou, obsedantně-kompulzivní poruchou a závislostí na psychoaktivních látkách nebyla nalezena, ačkoli obsedantní osobnostní rysy mohou být pro rozvoj mentální anorexie familiárním rizikovým faktorem (Lilenfeld a kol., 1998)
2.5. Matka
Samozřejmě, že i u matek anorektických dívek se dají vypozorovat určité společné rysy, které dceřino nechutenství podporují. Tato podpora je přirozeně většinou nevědomá, protože která matka by nechtěla pro svou dceru to nejlepší. Matky anorektiček jsou většinou hyperprotektivní, dominantní, ale málo empatické ke skutečným potřebám dítěte. Jak už bylo uvedeno, úzkostlivé přepočítávání kalorií a život točící se kolem diet může díky nápodobě matky dceru velmi ovlivnit. Bohužel i obezita matky může být spouštěčem anorexie. Dcera se ze strachu, že ji čeká stejná postava jakou má matka, může začít tvrdě omezovat v jídle. Fyzicky i psychicky se pak po nějakou dobu může cítit na výši, že právě ona to zvládla a dokáže se v jídle kontrolovat lépe než její dospělá matka.
Podle Sperlingové (1983) je důležitým dynamickým a genetickým faktorem vzniku anorexie nevyřešený, ambivalentní vztah s matkou. Boj proti jídlu zahrnuje i boj proti akceptování ženské role a sexuální identifikaci. Silným dynamickým faktorem je přetrvávání nebo oživení intenzivního pozitivního oidipovského komplexu v pubertě a adolescenci, které jsou kritickými vývojovými obdobími pro manifestaci této patologie. Při nástupu potíží dochází ke změně od pozitivní k negativní oidipovské konstelaci, která se projevuje tendencí k rivalitě s otcem o pozornost matky, vůči níž mají dívky vlastnické, kontrolující a omezující chování. Tyto změny často následují po zklamání otcem nebo jinou symbolickou otcovskou postavou, jeho kritikou nebo emočním odmítnutím.
Bruchová (1978), která vyšla ze Sullivanovy psychoanalýzy, zdůrazňovala ranou dětskou zkušenost pacientek s matkou. Matky anorektiček byly málo schopné porozumět klíčům a signálům kojence a zacházely s dítětem podobně jako s panenkami - krmily dítě vzorně, ale tehdy, když měly hlad samy. Dítě se pak snažilo přizpůsobovat matce, rezignovalo na vyjádření vlastních potřeb a vyhýbalo se střetům s matkou. Bylo ohroženo v budování vlastních hranic, neprocházelo optimálně separačně-individuačními procesy a zůstávalo psychologicky vázáno na svoje rodiče, kterým se naučilo vyhovovat. Matka se musí vyrovnat s faktem, že v pubertě soulad s dcerou většinou není možný. Ale snaha řídit dceru v jídle, výběru kamarádů, oblečení za každou cenu pouze ztíží vývojové stádium puberty, kterým každý člověk musí projít, aby mohl dospět. Nezbývá tedy nic jiného než naslouchat potřebám své dcery, vyrovnat se s její inklinací k otci a dočasným upřednostňováním jeho osoby. Kamarádský vztah matky s dcerou se nedá vybudovat přes noc, záleží hlavně na matce, zda brala dceru vážně v situacích, které se dospělé ženě mohou zdát primitivní, totéž však nemusí platit pro citlivou dospívající dceru.
2.6. Otec
Ač se to zdá mnoha otcům neuvěřitelné a nereálné, i oni mohou nastartovat anorexii své dcery. Štichová (2002) označuje za "rizikového otce" otce vzdáleného, nevýznamného, ať pro přílišnou zaměstnanost, nepřítomnost, či neschopnost navázat s dcerou pevný vztah. Paradoxně i protipól tohoto modelu vztahu otce a dcery může anorexii spustit. Pokud je otec hyperprotektivní, lpí na dceři a nechce ji "pustit" do dalšího vývojového období, ve kterém se dcera přirozeně vrací k matce jako vzoru, tedy překonává oidipovské období, může jeho "láska" vést k osamostatnění v jiném směru. Dcera musí hledat jinou oblast, ve které se může vymanit z vlivu otce a prosadit se. Zkrátka vymění jednu závislost za druhou. Závislost na otci se závislostí na jídle.
Období puberty je samozřejmě obtížné i pro otce. Ten jen velmi nerad opouští představu své dcery jako malé hodné holčičky, a pokud nezvládá její fyzickou i psychickou proměnu, může jí velmi uškodit. Myslím si, že v období, kdy dívka získává sekundární pohlavní znaky, musí sehrát významnou roli matka. Měla by korigovat slovní komentáře otce na adresu dcery a pohlídat pocity, které dívka prožívá ve vztahu k otci a mužské osobě vůbec.
V souvislosti s anorexií může být nebezpečná i oblast sportu. Většinou je to otec, který má zájem na tom, aby dcera sportovala. Rizikovými sporty jsou gymnastika, balet, tanec atd. Tlak na vnější vzhled a touha po úspěchu je pro dívku svazující. Pokud navíc otec v sobě nese zklamání z narození dcery místo syna, může po dceři požadovat nereálné výkony. A dítě je často ochotno udělat mnoho pro to, aby se rodičům zavděčilo.
2.7. Sourozenci a sourozenecké konstelace
Odborná literatura upozorňuje i na další rizikovou skupinu ohroženou anorexií - sestry anorektiček. Mladší sestra, která žije s anorektickou sestrou, jistě nezůstane nedotčena. Rodina se přirozeně soustředí na nemocnou dceru a jak jinak získat pozornost rodičů než stejným problémem jako má starší sestra? Od afér kolem jídla ji bohužel také není lehké izolovat, ať je snaha rodičů sebevětší. Je jistě obtížné stanovit hranice v zájmu o obě dcery, ale je to asi jediná cesta, jak mladší dceru zachránit před vypuknutím této nemoci.
Co se týče sourozenecké pozice v rodině, i ta může sehrát klíčovou úlohu. Soupeření sourozenců o pozornost rodičů se nápadně podobá snaze anorektičky upoutat pozornost okolí, bohužel však nezdravým způsobem. Rivalita sourozenců není pro jejich další vývoj nijak zvlášť ohrožující, o tomtéž se však v případě anorexie mluvit nedá. Samozřejmě záleží na věku, pohlaví, věkovém rozdílu mezi sourozenci a mnoha dalších faktorech.
Mentální anorexie v kontextu rodinného systému
1.3. Vnitřní svět anorektičky
Období puberty, kdy anorexie nejčastěji propuká, je pro dívku se sklony k anorexii stejně obtížné jako pro každého jiného dospívajícího. Objevují se sekundární pohlavní znaky, mění se hormonální poměry. Dospívající se snaží separovat od primární rodiny, získává pozici mezi vrstevníky a je citlivější při hledání vlastní autonomie. Hladovění dívku dočasně zbavuje strachu, úzkosti, pocitu nejistoty a nízkého sebehodnocení. Často je zpočátku okolím obdivována, což ji dává pocit nadřazenosti, úspěšnosti, někdy i vnitřní čistoty. Anorektička postupně ztrácí schopnost vidět své tělo reálně a kritické postoje druhých striktně odmítá. Ani v pokročilém stadiu nemoci si nemusí plně uvědomovat, že je nemocná, často odmítá jakoukoli pomoc okolí. Její pozornost se soustředí výhradně na jídlo a zachování či další snížení hmotnosti.
Racionální argumenty a nucení k jídlu nepomáhají, naopak jen zesilují pocit viny nemocné dívky, dívka vlastně chce být odmítána, aby se utvrdil její negativní vztah ke světu a její pocit méněcennosti. Někdy je hladovění dívkou nahlíženo jako trest, přetrvává pocit neskutečné otylosti.
Právě chybějící náhled onemocnění a negativní vnímání světa je největší překážkou v léčbě mentální anorexie.
1.4. Příčiny
Žádná studie zatím nepotvrdila obecnou platnost etiologických modelů. V současnosti se zdůrazňuje koexistence různých faktorů podílejících se na vzniku mentální anorexie, hovoří se o bio-psycho-sociální podmíněnosti PPP.
- Sociální a kulturní faktory - rychle měnící se kultura, módní ideál, negativní vliv reklamy a medií, předpojatost společnosti vůči obézním, tlak na ženy v souvislosti s profesí (modeling) či sportovní kariérou (balet, gymnastika, tanec)
- Biologické faktory - ženské pohlaví, menstruační cyklus (v některých případech amenorea předchází poklesu tělesné hmotnosti), puberta (a s ní spojená emoční labilita, vnitřní nejistota...)
- Životní události - narážky na tělesný vzhled, problémy v rodině, sexuální zneužívání, nemoc, odloučení od rodiny,...
- Rodinné a genetické faktory - výskyt anorexie v rodině (anorexie matky či sestry), anorektická matka popisována jako hyperprotektivní, obtěžující a dominantní, otec pasivní, slabý a udržující si emoční odstup, rigidnost v rodině
- Emocionální faktory - depresivní a úzkostné příznaky
- Osobnost a další psychické charakteristiky - zaměření na úspěch, dodržování společenských norem a rodičovských hodnot, chybějící nezávislá vůle, negativní sebehodnocení, rigidita, perfekcionismus,...
- Závislost na psychoaktivních látkách - častější u bulimie (Krch, 1997)
1.5. Prognóza
Po dosti dlouhou dobu je dívka schopna anorexii tajit a tedy i léčbu odmítat, ve svém izolovaném světě je spokojená. Motivace k léčbě i symptomatika se však v průběhu onemocnění vyvíjejí. Původní symptomy vedou k rozvoji široké škály problémů somatických a neuroendokrinních. K psychologickým problémům pak patří omezení zájmů na diety, vaření a krmení druhých, obsedantní systém pravidel a rituálů týkajících se diet a cvičení, poruchy koncentrace a kognitivních funkcí, černo-bílé myšlení, nedůvěra v sebe i v ostatní, deprese a anxieta.
Ze sociálních následků jsou nejzávažnější sociální izolace, studijní selhání, ztráta rodinného zázemí či zaměstnání.
Dlouhodobé katamnézy ukázaly dobrou remisi u 44% pacientek s mentální anorexií, u 28% remisi částečnou a u 24% byl popsán chronický průběh s neschopností udržet zdravou tělesnou hmotnost s přetrvávajícím patologickým zaujetím jídlem a váhou, závažnými somatickými a psychosociálními komplikacemi a zvýšenou mortalitou (5-20%). Příčinou mortality je nejčastěji srdeční zástava či sebevražda či banální infekce.
2. Rodinný systém jako jedna z příčin mentální anorexie
V souvislosti s mentální anorexií se často hovoří o nevhodných očekáváních současného světa (ohrožující módní trendy, komerční vlivy ve výživě) a rodiny, která je příliš orientována na vnější hodnoty a výkon. Předmětem sdělení jsou ale především nevhodná očekávání pacientek a jejich rodiny, která bezprostředně souvisí s nevhodnými způsoby chování nemocné a před terapeuta klade požadavek nabízet přiměřenou korektivní zkušenost, ať už jde o informace týkající se běžného standardu (jídelní chování, tělesná hmotnost) a poruchy (její vývoj a logika), nebo jeho aktuálního jídelního chování (nezbytnost monitorování) a nevhodných osobních aspirací, které mají často charakter negativní myšlenky. (Krch, 2001)
2.1. Multifaktoriální příčiny mentální anorexie
Jak už bylo zmíněno, vymezit jednostranně příčiny anorexie není jednoduché a hlavně by to bylo v mnoha případech zavádějící. Věnujme se ale příčinám, které mohou pocházet z rodinného systému. V rodinách dívek s mentální anorexií se totiž dají nalézt určité společné rysy:
- členové těchto rodin jsou přehnaně ochraňující a pečující o sebe navzájem, nerespektují osobní hranice
- rodiny izolované, uzavřené, které mají pocit ohrožení, jsou semknuté, jako kdyby zvenku přicházelo nebezpečí
- rodiny rigidní, nepřizpůsobující se vývojovým změnám v rodině (udržování dospělého v roli dítěte)
- rodiny nevyjadřující emoce (zvláště negativní) a tak nedostatečně řešící konflikty
- vztahy rodičů jsou méně významné partnersky ("my jsme především rodiče", nebo skrytý partnerský problém) (Štichová, 2002)
Pokud k těmto vzorcům chování a stereotypům v rodině přistoupí některý z dalších vlivů, mentální anorexie se může plně rozvinout. Vliv médií je v současné době obrovský, stránky časopisů jsou plné "ideálních těl" a návodů, jak dosáhnout štíhlosti. Článků o nebezpečí poruch příjmu potravy sice nepatrně přibylo, ale "dietní" literatura tyhle ostrůvky s přehledem potopí.
Mentální anorexie v kontextu rodinného systému
Ročníková práce FF UK - Ria Černá
Poruchy příjmu potravy a jídelních návyků se staly v posledních desetiletích centrem zájmu nejen z hlediska psychologické a psychiatrické diagnostiky a terapie, ale také předmětem sociokulturní analýzy, která se snaží rozumět stylu doby, jejím hodnotám, vztahu k tělu, výkonu a slasti. V pohledu na jídelní patologii můžeme vidět na jedné straně spektra zaujetí dietami, štíhlostí, fyzickou a výkonovou dokonalostí a na druhé straně spektra kachektizaci, patologický strach ze ztloustnutí, poruchy percepce těla, v extrémním případě s letálním koncem.
Vybrala jsem si toto téma právě pro jeho aktuálnost. Dá se předpokládat, že počet nemocných mentální anorexií ještě poroste a společnost se s tím bude muset vypořádat. Odborné literatury týkající se bezprostředně symptomatiky a diagnostiky je v současné době dostatek. Stále ale postrádám literaturu určenou přímo pro rodiče, pro blízké osoby nemocných mentální anorexií, protože právě oni musí být podpořeni a dobře informováni, aby mohli napomoci při léčbě své dcery, partnerky či kamarádky.