Prosinec 2007
U nás ve třídě
12. prosince 2007 v 20:32 | ♥MOJI PŘÁTELÉ♥Tak takhle vypadá každý den v naší třídě!!!

to je v ajině tam sme v klidu:-D(Adéla a Nikola)

tohle ve fyzice holky sou celkem v klidu(Eva,Verča a v zadu Lucka a Verča)

no ale né všechny holky sou v klidu:-DDD(já a Péťa)

A pánové jejich každodení radost(Vašek,Adam a Kuba)


38 způsobů
12. prosince 2007 v 16:25 | BLBINY38 způsobů, jak zmást, potrápit nebo jen vyděsit lidi na počítačové studovně:
- Zalogujte se, počkejte pár sekund, pak nasaďte vyděšený pohled a zakřičte: "Proboha! Našli mě!" a uprchněte.
- Nekontrolovaně se smějte asi 3 minuty, pak náhle přestaňte a podezíravě se podívejte na každého, kdo se dívá na vás.
- Když je váš počítač vypnutý, stěžujte si službě, že nemůžete tu zatracenou věc přimět, aby pracovala. Poté, co služba počítač zapne, počkejte 5 minut, znovu jej vypněte a opakujte proces dobrou půlhodinku.
- Pište přerušovaně, často zastavujíce se a zlostně pohlížejíce na osobu vedle vás.
- Dříve než je kdokoliv na studovně, spojte každy počítač s jinou obrazovkou, než která k němu patří.
- Napište si program, který hraje průvodní skladbu ke "Šmoulům" a hrajte ho znovu a znovu na nejvyšší možnou hlasitost.
- Chvíli pracujte normálně. Najednou vypadejte zmateně, poděšeni něčím na obrazovce a zaplazte se pod stůl.
- Zeptejte se osoby vedle vás, jestli neví, jak se napíchnout do přísně tajných souborů Pentagonu.
- Posílejte interaktivní zprávy (send) lidem, které neznáte.
- Učiňte malou rituální oběť počítači, předtím než jej zapnete.
- Přineste si řetězovou pilu, ale nepoužijte ji. Jestliže se vás někdo zeptá, na co to máte, řekněte tajemně: "Jenom kdyby náhodou..."
- Pište chvíli na VAXu. Náhle začněte proklínat po 3 minuty všechno špatné kolem ve vašem životě. Pak přestaňte a pokračujte v psaní.
- Vstupte do studovny, svlékněte se a začněte se dívat na ostatní, jako by se zbláznili, zatímco sami píšete.
- Zapalte si sirky do pentagramu kolem vašeho terminálu než začnete.
- Ptejte se kolem, zda někdo nemá rezervní disketu. Nabízejte dva dolary. Prostě, dokud někdo nebude souhlasit. Pak vytáhněte svou vlastní a řeknete: "Jejda, já zapomněl."
- Pokaždé, když zmáčknete Enter a počítač potřebuje čas na zpracování, modlete se: "oooprosímoooprosímoooprosímoooprosím" a vykřikněte "Ano!", jakmile to skončí.
- Začněte se líbat s osobou u vedlejšího terminálu (pomůže, když ji znáte, ale taky je to skvělý způsob jak se seznámit s novými kamarády).
- Dejte si do úst brčko a ruce do kapes. Pište na klavesnici tak, že mačkáte klávesy brčkem.
- Sedíte-li na otočné židli, točte se dokola a prozpěvujte si "Lev dnes večer spí", kdykoliv počítač potřebuje čas na zpracování.
- Nakreslete si obrázek ženy (nebo muže) na kus papíru, přilepte si jej na svůj monitor. Snažte se ji (ho) svádět. Dělejte, jako že vás nenávidí a pak si hlasitě stěžujte, že ženy (muži) nestojí za nic.
- Pokuste se nacpat cartridge s hrou Nintendo do 3 1/2 palcové mechaniky, a když to nejde, dojděte za supervisorem.
- Když jste na počítači IBM a když ho zapnete, zeptejte se hlasitě, kdeže je ten usměvavý obličej Apple, který je na počítačích MacIntosh.
- Vytiskněte si kompletní práci Shakespeara a když je to celé hotovo (o dva dny později), řekněte, že vše co jste potřebovali, byla jedna řádka.
- Posaďte se a zírejte na obrazovku, kousajíce si hlučně nehty. Po chvilce této činnosti je vyplivněte k nohám osoby vedle vás.
- Zírejte na obrazovku, skřípejte zuby, přestaňte, podívejte se na osobu vedle skřípajíce zuby. Opakujte proceduru, ale ujistěte se, že nikdy nevyprovokujete osobu natolik, aby vybuchla, neboť to uvolňuje napětí, a je mnohem efektivnější nechat ji napnutou.
- Máte-li dlouhé vlasy, dejte si přestávku v psaní, najděte si roztřepené konečky, ostříhejte je a uložte je na sousedovu klávesnici, až budete odcházet.
- Postavte si na stůl velký, zlatě rámovaný portrét britské královské rodiny a hlasitě prohlašte, že vás to inspiruje.
- Přijďte do studovny s několika vrstvami ponožek na sobě. Sundejte si boty a postavte je na monitor. Sundejte si ponožky vrstvu po vrstvě a rozvěste je kolem monitoru. Proneste zvolání o estetické kráse bavlny na plastiku.
- Vezměte si klávesnici a posaďte se pod počítač. Napište v této poloze celý dokument. Pak jděte do pracovny supervisora a stežujte si na špatné pracovní podmínky.
- Hystericky se zasmějte, zakřičte "Všichni zhynete v plamenech!!!" a pokračujte v práci.
- Přineste si suchý led a nechte to vypadat, jako že váš počítač kouří.
- Přiřaďte každé klávese hudební notu (např. klávesa Delete je nízké A, klávesa B je vysoké F atd.). Kdykoliv stisknete nějakou klávesu, zabroukejte si hlasitě její notu. Napište tímto způsobem celý dokument.
- Zkuste sníst počítačovou myš.
- Půjčte si klávesnici někoho jiného tak, že se pro ni natáhnete se slovy "Promiň, nevadilo by ti, kdybych si tohle na sekundu půjčil?", odpojíte ji a vezmete si ji.
- Přineste si pár magnetů a bavte se.
- Když provádíte výpočty, vytáhněte si kuličkové počítadlo a řekněte, že někdy jsou staré způsoby ty nejlepší.
- Hrajte Pong celé hodiny na nejvýkonnějším počítači na studovně.
- Dělejte hlasitý hluk ťukáním do stále stejné klávesy, dokud si toho váš soused nevšimne (můžete ťukat do mezerníku, takže to nenaruší váš soubor). Pak se podívejte na klávesnici svého souseda. Zmáčkněte několikrát jeho mazací klávesu, takže vymažete celé slovo. Přitom, co to děláte, zeptejte se: "Tobě delete funguje?" Potřeste hlavou a pokračujte v ťukání do mezerníku na vaší klávesnici. Pokračujte v tom, dokud nevymažete asi stránku z dokumentu vašeho souseda. Potom náhle zvolejte: "Hele, víš co? Já jsem celou dobu mlátil do mezerníku. Není divu, že mi to nemazalo! Ha!" Vytiskněte si dokument a odejděte.
Nudíte se???
12. prosince 2007 v 16:09 | BLBINYUž vás omrzela televize, video, fotbal i přítelkyně? Zde se vám nabízí několik dalších možností, jak si zpříjemnit den.
- Uprostřed noci zakopejte na dvoře za domem oblečenou figurínu. Dělejte u toho hodně rámusu. Na čerstvě zahrnutou jámu postavte zahradní nábytek a až přijede policie, rychle se do něho usaďte.
- Svěřte se někomu neznámému otráveným hlasem: "Mým darem a mým prokletím je schopnost vidět prdy ještě před tím, než je ostatní slyší nebo cítí." Chvíli nic neříkejte, zeširoka otevřete oči, zaměřte se na nejbližší zadek, zakřičte: "Už jde!" a povalte neznámého člověka na zem.
- Na rušném rohu ulice si rozložte stolek, na který postavte těžkou láhev, do poloviny naplněnou drobnými. Před ní dejte cedulku: "Jestli potřebujete drobné, vezměte si nějaké. Pokud si můžete dovolit pomoci bezdomovcům, přispějte." Hrdlo láhve musí být úzké, aby jím žádná ruka neprošla.
- Vezměte si bílou pracovní kombinézu, metr a psací desku s klipsem. Jděte na nějakou promenádu a celé odpoledne se ptejte kolemjdoucích, jestli jim můžete vzít nějaké míry.
- Naučte se text nějaké hodně sprosté písně. Změňte melodii na českou národní píseň a v přeplněném výtahu si ji začněte pobrukovat.
- Vytiskněte smlouvy, které budou vypadat oficiálně. Napište na ně: "Já, níže podepsaný, zaprodávám svoji duši ďáblu." Nabídněte lidem 200 Kč, když ji podepíší. Když takovou smlouvu nikdo nepodepíše, nabídněte jim jednu dvoustokorunu nakreslenou pastelkou.
- Opatřete si recept z pohotovosti, na kterém stojí: "Nutná častá orální pohlavní resuscitace". Potom zajděte do nemocnice a ukažte to nějaké roztomilé sestřičce.
- Nakupte plný vozík potravin, a když se vás pokladní zeptá, jestli chcete papírovou nebo igelitovou tašku, vyzkoušejte si, jak dlouho můžete zdržovat frontu tím, že se rozmýšlíte. Potom se začněte chovat nervózně a zkoušejte vzít celý nákup do náručí.
- Dvě hodiny někoho na ulici sledujte a přitom nenápadně mluvte do květiny na klopě.
- Na WC v práci začněte šíleně křičet tak, že se to ponese až do kanceláře vašich spolupracovníků. Po chvíli vyjděte z WC s velikým slepičím vajíčkem v ruce. Celý den ho mějte vystavené na stole, potom si ho vezměte domů a uvařte ho. Příští den ho potom v práci přede všemi snězte. Opakujte, dokud nedostanete výpověď.
- Až půjdete do kina na nějakou komedii, přelepte si přes oko náplast. Uprostřed toho největšího smíchu hoďte na plátno velkou kuličku a zakřičte: "Moje skleněné oko! Pomoc! Vypadlo mi skleněné oko?" Poté, co zastaví film a nějaký dobrák vám přinese kuličku zpět, podívejte se na ní svým "jedním" okem a řekněte: "To je kulička, vy idiote."
- Zkuste projít detektorem kovu v brnění.
- Naplňte nafukovací pannu héliem a vypusťte ji za větrného počasí na ulici, která je tou dobou nejrušnější. Běžte za ní a křičte: "Vrať se, ty couro!"
- Zeptejte se někoho, jestli nemá drobné za padesát haléřů.
- Jděte na otcovské testy DNA. (Najdete to ve Zlatých stránkách.). Trvejte na tom, že to musí být důvěrné. Oni vás o tom ujistí. Přineste vzorek krve od svého domácího mazlíčka.
- Sežeňte si videokameru, mikrofon a vydejte se za televizními reportéry zpravodajství. Když budou něco živě natáčet, skočte jim do řeči s otázkou typu: "Koho máte nejraději z Beatles?"
- Sežeňte si umělé zuby nebo protézu. Potom jděte na veřejné koupaliště nebo ke kašně a hoďte to tam.
- Zavolejte do obchodu se zbraněmi a zeptejte se jich, jestli nemají něco, co byste mohl použít ke zneškodnění jednoho piráta silnic.
- V galerii umění předstírejte, že jste slepý (velké černé brýle, bílá hůl) a osahávejte všechny sochy. Kdykoliv nahmatáte mramorové přirození, nakloňte šibalsky hlavu a zakřičte, jako když jste příjemně překvapený.
- Najděte někoho tlustého, kdo bude ve velkém obchodním domě neustále "chodit" nahoru a dolů po eskalátorech. Všechny svoje šeky a oficiální doklady podepisujte roztřeseným křížkem. Uvidíte, jestli je v tom vůbec nějaký rozdíl.
- Na kartón obkreslete patnáctkrát vaši ruku (pouze po zápěstí) s tím, že zvednete prostředník. Když se budete opalovat na pláži, poházejte si ty kousky kartónu po celém těle. Odstraňte je, počkejte patnáct minut a potom se jděte projít po pláži. Podívejte se na sebe a zakřičte: "Ale ne... už zase!"
- Vypijte nějaký nápoj, který vám má přidat na váze (Gainers Fuel 2500) a plechovku Ultra Slim-Fast, potom je nechte, ať si to mezi sebou vyřídí.
- Předtím, než začne váš večírek, namačkejte na stříbrnou mísu zubní pastu, tak aby to byly malé kuličky; nechte je zaschnout a řekněte vaším hostům, že jsou to podomácku vyrobené mátové bonbóny.
- Vypláchněte kanystr od benzínu, udělejte do něj díru, naplňte ho vodou a projděte se s ním kolem poledne po nejrušnější ulici, zatímco budete kouřit ten největší doutník, který seženete.
- Zajděte na pohotovost a vysvětlete sestře, která má noční službu, že jste dlouho stál jen na jedné noze a teď máte pocit, jako byste tam měl špendlíky a jehly. Zeptejte se, jestli to budou muset amputovat.
- Zajděte na místní policejní stanici a řekněte strážníkovi, který má službu, že vám jeden pes řekl, že se dnes budou dít strašné věci a že by měli být připraveni.
- Zvolte za starostu někoho, kdo holduje zápasnickému sportu
Desatero huliče
11. prosince 2007 v 15:58 | BLBINYDesatero huliče...
1.zhul bližního svého
2.nezabiješ pro menší množství než malé
3.nepokradeš taktéž pro menší množství než malé
4.dobrovolně hulbu nepřerušíš
5.o hulení se rozděluj
6.k prodeji se nesnižuj
7.účinkům se nebraň
8.nešlap na trávu
9.ve dvou se to lépe táhne
10.hulení nikomu nevnucuj
Toto desatero na paměti měj
a s marijánkou se vesele směj.
2.nezabiješ pro menší množství než malé
3.nepokradeš taktéž pro menší množství než malé
4.dobrovolně hulbu nepřerušíš
5.o hulení se rozděluj
6.k prodeji se nesnižuj
7.účinkům se nebraň
8.nešlap na trávu
9.ve dvou se to lépe táhne
10.hulení nikomu nevnucuj
Toto desatero na paměti měj
a s marijánkou se vesele směj.
perličky z O2
8. prosince 2007 v 16:02 | BLBINY# # Operátor: Kam je zapojený ten kabel?
# # Zákazník: Jak to myslíte?
# # Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
# # Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.
# # Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak vás upozorňuji, že to položím.
# # Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
# # Operátor: To je možné, ale už ne na mě.
# # Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
# # Zákazník(cca 80let): Jak to myslíte?
# # Operátor: Na koho je ta linka psaná.
# # Zákazník: Jako kdo tu je?
# # Operátor: Hmm, dejme tomu.
# # Zákazník: Já a můj pes.
# # Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
# # Zákazník: Ťapina.
# # Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
# # Operátor: Myslíte tím přímo mne?
# # Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.
# # Zákazník: Už mě tam všichni serete v tý vaší ou tů sebrance!
# # Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
# # Zákazník: To možná vy, ale já ne!!
# # Zákazník: Já mám modem Aethra.
# # Operátor: Tenhle typ modemu má na sobě tři kontrolky. Jak teď svítí?
# # Zákazník: Svítí obě dvě.
# # Operátor: Vypojte z počítače USB kabel od modemu a nechte tam jenom ten síťový.
# # Zákazník: Jo, tak už ho mám vypojenej. Co teď?
# # Operátor: Teď napište do té lišty nějakou adresu.
# # Zákazník: To nejde.
# # Operátor: Jak to myslíte?
# # Zákazník: Píšu a nic se neděje!
# # Operátor: Vidíte na klávesnici tlačítko Num Lock?
# # Zákazník: Jo, už ho vidim.
# # Operátor: Mačkejte ho co nejrychleji za sebou, bliká na klávesnici něco?
# # Zákazník: Nic nebliká.
# # Operátor: Tak zapojte klávesnici zpátky do počítače.
# # Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
# # Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo esemtépéčka?
# # Zákazník: Ehm..., cože?
# # Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosim vás, vy tam jste sám?
# # Operátor: Někdy mám ten pocit.
# # Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěma hodinama a nikdo se neozval! Chci to zrušit!
# # Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat...
# # Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor jak si myslíte!
# # Zákazník: Já jsem výslovně říkal, ať mi sem neposílají toho technikaco tu byl minule! Jdu ke
dveřím, vodevřu a co myslíte? No byl to von!
# # Zákazník: Já bych křičel, já bych brečel, ale ani na jedno už nemámsílu. Už jenom volám.
# # Zákazník: Helejte se! To už jste asi pátej s kym mluvim! Já už to celý znova opakovat nebudu! To # # si tam pořešte!
# # Operátor: Mohl byste mi to zopakovat?
# # Operátor: Do jména zadejte O2.
# # Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
# # Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.
# # Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo tomu rozumí, jinak na to pustím manželku a to teprve # # budete koukat!
# # Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
# # Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už tejden v řiti!
# # Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
# # Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
# # Zákazník: A kde jsem teď?
# # Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
# # Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
# # Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení...
# # Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
# # Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože....
# # Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!
# # Zákazník: To v Americe, tam by to bylo hned!! Ale vy jste pořád v Čechách!
# # Operátor: Pane, vy jste ale momentálně také v Čechách.
# # Zákazník: Já jsem technik!
# # Operátor: Já vím. Takových techniků sem hodně volá...
# # Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je Praha?
# # Operátor: Obávám se, že Madrid.
# # Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
# # Operátor: A už to funguje?
# # Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevim co se stalo!
# # Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...
# # Operátor: Máte tam ten kurzor?
# # Zákazník: Já nevím. To mělo být v tom instalačním balíčku?
# # Zákazník: Jak to myslíte?
# # Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
# # Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.
# # Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak vás upozorňuji, že to položím.
# # Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
# # Operátor: To je možné, ale už ne na mě.
# # Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
# # Zákazník(cca 80let): Jak to myslíte?
# # Operátor: Na koho je ta linka psaná.
# # Zákazník: Jako kdo tu je?
# # Operátor: Hmm, dejme tomu.
# # Zákazník: Já a můj pes.
# # Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
# # Zákazník: Ťapina.
# # Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
# # Operátor: Myslíte tím přímo mne?
# # Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.
# # Zákazník: Už mě tam všichni serete v tý vaší ou tů sebrance!
# # Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
# # Zákazník: To možná vy, ale já ne!!
# # Zákazník: Já mám modem Aethra.
# # Operátor: Tenhle typ modemu má na sobě tři kontrolky. Jak teď svítí?
# # Zákazník: Svítí obě dvě.
# # Operátor: Vypojte z počítače USB kabel od modemu a nechte tam jenom ten síťový.
# # Zákazník: Jo, tak už ho mám vypojenej. Co teď?
# # Operátor: Teď napište do té lišty nějakou adresu.
# # Zákazník: To nejde.
# # Operátor: Jak to myslíte?
# # Zákazník: Píšu a nic se neděje!
# # Operátor: Vidíte na klávesnici tlačítko Num Lock?
# # Zákazník: Jo, už ho vidim.
# # Operátor: Mačkejte ho co nejrychleji za sebou, bliká na klávesnici něco?
# # Zákazník: Nic nebliká.
# # Operátor: Tak zapojte klávesnici zpátky do počítače.
# # Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
# # Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo esemtépéčka?
# # Zákazník: Ehm..., cože?
# # Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosim vás, vy tam jste sám?
# # Operátor: Někdy mám ten pocit.
# # Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěma hodinama a nikdo se neozval! Chci to zrušit!
# # Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat...
# # Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor jak si myslíte!
# # Zákazník: Já jsem výslovně říkal, ať mi sem neposílají toho technikaco tu byl minule! Jdu ke
dveřím, vodevřu a co myslíte? No byl to von!
# # Zákazník: Já bych křičel, já bych brečel, ale ani na jedno už nemámsílu. Už jenom volám.
# # Zákazník: Helejte se! To už jste asi pátej s kym mluvim! Já už to celý znova opakovat nebudu! To # # si tam pořešte!
# # Operátor: Mohl byste mi to zopakovat?
# # Operátor: Do jména zadejte O2.
# # Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
# # Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.
# # Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo tomu rozumí, jinak na to pustím manželku a to teprve # # budete koukat!
# # Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
# # Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už tejden v řiti!
# # Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
# # Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
# # Zákazník: A kde jsem teď?
# # Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
# # Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
# # Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení...
# # Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
# # Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože....
# # Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!
# # Zákazník: To v Americe, tam by to bylo hned!! Ale vy jste pořád v Čechách!
# # Operátor: Pane, vy jste ale momentálně také v Čechách.
# # Zákazník: Já jsem technik!
# # Operátor: Já vím. Takových techniků sem hodně volá...
# # Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je Praha?
# # Operátor: Obávám se, že Madrid.
# # Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
# # Operátor: A už to funguje?
# # Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevim co se stalo!
# # Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...
# # Operátor: Máte tam ten kurzor?
# # Zákazník: Já nevím. To mělo být v tom instalačním balíčku?
HP-básnička
7. prosince 2007 v 15:55 | BLBINYByla vpravdě drsná zima,
mráz zalézal pod pláště
(Anglie má drsné klima,
Bradavice obzvláště).
Sníh sahal až ke třem metrům,
hrad byl celý zapadlý,
každý nosil spoustu svetrů
a přesto byl prochladlý.
Brumbál seděl schoulen v křesle
v kabinetu Minervy.
"Drahá, netvař se tak sklesle,
i mně to jde na nervy!
Na prd všechna kouzla jsou tu,
výhřevná i léčivá,
zima táhne ze všech koutů
a mně tak zle nebývá…"
Vytřeštila na něj zraky,
jak se celá zděsila.
"Ty už jsi to chytil taky?"
"Jo, asi od Nevilla…
Šíří se to jako rýma,
co je tohle za nemoc?
Na klozetu je fakt zima
a já tam byl celou noc.
K čemu jsou nám naše hůlky,
když neumí pomoci?
Málem omrzly mi půlky,
a to je před Vánoci…"
Minerva rozpaky skryla.
"A co žáci, Albusi?
Většina se nakazila,
ten zbytek snad nemusí!"
Soustředěním tvář jí zrudla.
"Kouzla na to nestačí,
bude muset přijít mudla,
dá nám rady jinačí."
"Tohle není vůbec špatné,"
zamyslel se ředitel.
"Snad to bude něco platné,
léčitel byl na pytel.
Ministr nás sice sprdne,
to mi ale nevadí,
až mi stolice zas stvrdne,
snadno si s ním poradím.
Zařídila bys to, drahá?"
Brumbál tiše navrhnul.
"Už mě to zas nějak zmáhá,
abych ti tu nevrhnul…"
Uzel županu si dotáh´
a ze dveří vystřelil.
(O pohled na útrob obsah
nerad by se podělil.)
Lékař-mudla. Kde ho najít?
Minerva přemýšlela…
Doktoři se přece znají!
Co udělat, věděla.
Na papír skládala slova,
nešetřila popisem.
Pak už vzlétla spěšná sova
ke Grangerovým s dopisem.
Ti se do práce hned dali
a po krátké úvaze
kolegovi zavolali,
co k nemocným docházel.
Pozvali ho na skleničku,
nalili mu metaxu
a když už měl trochu špičku,
sáhli pro hrst letaxu.
Znenadání v krbu prsklo.
S Grangerem i s tím doktorem
kupředu to prudce mrsklo
tím stísněným prostorem.
Za pár minut byli v hradu,
tam před krbem na zemi,
obklopeni mrakem smradu,
popelelm a sazemi.
Mudla v šoku jen se tlemil,
zmatený byl víc a víc.
"Vy jste jistě doktor Hamill,"
Minerva mu chvátla vstříc.
Přivítala ho fakt vřele,
na nohy ho vyzvedla
a potom skrz brýle směle
do očí mu pohlédla.
Že to byl chlap věru lepý
i přes svoje šediny,
všimnul by si snad i slepý
pohled neměl nevinný.
Odskočila od něj prudce,
jako by se spálila.
Aby zaměstnala ruce,
šálek kávy nalila.
"Napijte se trochu, pane,
to vás jistě povzbudí!"
(Ty jsi zřejmě, hochu, kanec,
je třeba tě obludit.)
Lehce řízlá byla káva
nedivícím lektvarem.
Už si doktor srknul, sláva,
věc neskončí nezdarem!
V šálku bylo už jen po dně,
když tu mudla náhle vstal.
"Tak prý je tu chorých hodně,
na ně bych se podíval."
Minervě se ulevilo.
"Za Albusem půjdeme,
v noci se mu přitížilo,
na lůžku ho najdeme."
Zubař Granger pravil smutně:
"Já mám prosbu, přátelé,
nemusíme zatím nutně
tahat říďu z postele.
Pojďme nejdřív k naší holce,
máma děsně vyvádí.
Náš nejvyšší divotvorce
nechť je druhý v pořadí…"
Že to bylo jedno vcelku,
usoudili po chvíli,
Hamill mu prohlédne dcerku,
ať mamina nešílí.
Bylo nutné situaci
teď objasnit lékaři:
že půl hradu bacil bacil
a léčba se nedaří.
K ošetřovně vykročili,
po schodišti hop a skok,
dlouhou chodbou doktor milý
pevně držel s nimi krok.
Nabídl Minervě rámě,
když vedle něj kráčela,
pozorný byl k staré dámě,
byla celá zardělá.
Než tam došli zmrzlým hradem
( a přesto, že chvátali ),
byli napůl mrtví chladem,
všem třem zuby cvakaly.
Natřískaná ošetřovna
téměř ve švech praskala.
Chudák Poppy mísu zrovna
pod Malfoye dávala.
Žáci skleslí vysílením
po lůžkách se váleli,
krátili si chvíli čtením,
na učení káleli.
Všichni byli bledí tuze
a s teplotou zvýšenou
nikdo nebyl schopen chůze,
byli slabí v kolenou.
Pár postelí vedle dveří
kantoři obsadili,
byli to chudáci, kteří
od žáků to chytili.
Hamill zastavil se rázně
hned u první postele,
sklonil se nad ní bez bázně,
netvářil se vesele.
"Tenhle pán má divnou barvu,
je tak nějak zelený,
teploměr mu někam narvu,
snad už není studený…"
"Snape má běžně barvu tuhle,"
doktor Granger povídal.
"Leží pravda trochu ztuhle,
asi šlofíka si dal."
Obočí Hamill pozvedl,
jen rameny pokrčil.
Granger oba dále vedl,
náhle prstík vytrčil.
"Támhleto je naše dcerka,
pod tou haldou učebnic,
blbě je jí od úterka,
nepomáhá vůbec nic."
Z lůžka vedle Harry Potter
šťouchl do ní znuděně.
"Hermi, není to tvůj fotr?"
zeptal se jí tlumeně.
Hermiona povzdychla si,
učebnici zavřela,
rukou prohrábla si vlasy,
na příchozí hleděla.
"Ahoj táto, co ty tady?
mamka má zas obavy?
Jsem jen napůl mrtvá hlady,
už mě to fakt nebaví."
"Hned s tím něco uděláme,"
tatínek ji chlácholil.
"Specialistu už máme,
by pořádek nastolil."
Mudlu skromný úsměv zdobil.
"Provedem vyšetření,
ňákej bacil vás tu zlobí,
snad najdeme řešení."
Po chvíli jen kývl hlavou,
téměř začal jasno mít.
"Nebude to myslím stravou,
odběry to bude chtít.
Nabereme dva, tři vzorky
krve, také stolice,
a vzít všechno do laborky
je teď nutné nejvíce.
Budu s Grangerem muset zase
cestu krbem použíti,
opět budu jako prase,
co nadělám, do řiti…"
Do rána byl Hamill zpátky,
nevyspalý, přesto fit.
"Na mě je ten bacil krátký,
za pár dní tu bude klid."
Injekcí si složil bednu
hned u první postýlky.
"Každému teď prdnu jednu,
tak nastavte prdýlky!"
Marodi zůstali čučet
všichni jako jeden muž.
Protestem začla síň hučet.
"No tak bando, sakra, kuš!"
Mudla zjistil, že se baví.
"Nejsem žádnej sadista.
Jestli chcete být zas zdraví,
tak jdem na to, prokrista."
Nabral lék do první jehly,
všem čelisti poklesly,
přesto si na břicha lehli,
hrůzou ani nehlesli.
Jen s Dracem to bylo špatné,
ječel jako v horroru.
Bylo mu to však prd platné,
začlo pár dní teroru.
Postavil si je do latě,
autoritu Hamill měl.
Třikrát denně dolů gatě,
léky pral do jejich těl.
Potter nesl to statečně,
vždycky jenom tiše kvík´.
"To snad bude trvat věčně…
Už teď jsem jak jehelník…"
Ronald Weasley také hekal,
otravoval okolí.
Kvůli injekcím se vztekal:
"Každý pohyb mě bolí!"
"Nejste, hoši, lehce blbí?"
Hermiona vybuchla.
"Mě ty vpichy také svrbí
a jsem rovněž opuchlá!
Buďte rádi, že už jíte,
že už smíte z postele
a tak děsně nekadíte.
Chovejte se dospěle!"
Hamill zašel k řediteli,
zlehka ťukl na dveře.
Přivítal ho úsměv vřelý,
s nímž mu Brumbál otevřel.
"Už se cítím mnohem lépe,
právě snídám malý toust,
ač se mi furt ruka klepe,
a jsem slabý jako chroust.
Strašně se mi ulevilo,
vy jste naše záchrana.
V čem to ale sakra bylo?
Existuje ochrana?"
"Byl to bacil úplavice.
A jak dlouho putoval
skrz celičké Bradavice,
tak přes skřítky zmutoval.
Závada tu asi bude
v stravovacím systému,
v tom, že skřítci jsou tu všude,
vidím jádro problému.
Špinaví jsou, trochu smrdí,
hygienu neznají,
musíte být na ně tvrdí,
ač to lehké nemají.
Mají-li dál vařit, smažit,
chystat každou dobrotu,
musejí se více snažit
udržovat čistotu."
"My to nikdy neřešili,"
Brumbál tiše povzdychl.
"Vyvážili to svou pílí,
nerad bych je namíchl…
Celé skřítčí pokolení
oddané je velice,
ale chodí usmolení,
jak jim velí tradice.
Tedy svolám na poradu
hnedle s dnešním večerem
skřítky z celičkého hradu,
situaci proberem."
"Dobrý nápad," Hamill mínil,
"toho hned využiji.
Budete ve velké síni?
Všechny je naočkuji."
Nebylo to vůbec snadné.
Při tomhle shromáždění
všichni měli oči chladné
a byli uražení.
Všichni skřítci - kluci, holky
radost žádnou neměli,
s umaštěnými podolky
rozloučit se nechtěli.
Ač vše Brumbál podal mírně,
tvářili se kysele,
nechtěli se chovat smírně.
"Ale no tak, přátelé…
Nemocní jsme vaší vinou,
je to třeba vyřídit.
Nemám tedy možnost jinou,
musím vám to nařídit.
Nejdřív nutno špínu sloupat
a potom pravidelně
budete se všichni koupat
v čistě vaší koupelně.
Vykouzlím vám krásné lázně,
na chuť tomu přijdete.
Je to jen otázka kázně,
to vy přece svedete.
Zásady vám vaše nechám,
vše zvládneme bez zloby,
vaše hadry nechte blechám,
nové předá vám Dobby.
Protože jste všichni vždycky
jiné šaty zavrhli,
my jsme vám teď průkopnicky
uniformy navrhli!
Bradavický znak tam bude,
barevných knoflíků šest,
zlaté vyšívání všude,
zkrátka krása, na mou čest!"
Tohle skřítky potěšilo,
souhlasně zajásali.
Tím se všecho vyřešilo,
i píchnout se nechali.
Za pár dní všem bylo prima,
vstávalo se z postelí
a ač byla stále zima,
všichni byli veselí.
Zas se jedly laskominy,
Hamill s kantory, s žáky
doplňoval tekutiny
máslovými ležáky.
Teď se ale Brumbál topil
v dilematu nemilém
(až se trochu smutně opil):
Co udělat s Hamillem?
Jak pravidla kouzelníků
nelítostně říkají -
- domů poslat místo díků,
paměť smáznout potají…
Pozval mudlu k svému stolu,
starosti ho tížily,
navíc tušil, že se spolu
s Minervou dost sblížili.
"Jaké jsou teď vaše plány?"
doktora se otázal.
"Líbilo se vám tu s námi?
Hodně jste tu dokázal!"
Hamill mávl rukou jemně.
"Jako lékař praktický
setkávám se s tímhle denně,
nic to není, fakticky.
Ale váš svět, to je něco!
Z letargie probral mě,
pořád se tu děje leccos,
doma je mi nevalně.
Není možné tady zůstat?
Zpátky netáhne mě nic,
zvědavost má tady vzrůstá,
jsem nadšený stále víc."
Nápad bleskl v mozku bystrém.
Brumbál rychle vyskočil
a vydal se za ministrem,
by ho zase vytočil.
Příštího dne Hamill začal
u Munga být zaměstnán,
v kanceláři hezky hačal
(i když byla úděsná).
Nebyl to nápad tak špatný.
Brzy všechny přesvědčil,
že jim bude něco platný,
rychle se tam osvědčil.
Krbem létal teď už běžně,
s Minervou si randili,
choval se k ní velmi něžně,
hezky si to užili.
A tím končí báseň dlouhá,
všechno šťastně skončilo.
Ač to byla blbost pouhá,
snad se vám to líbilo. :-)
mráz zalézal pod pláště
(Anglie má drsné klima,
Bradavice obzvláště).
Sníh sahal až ke třem metrům,
hrad byl celý zapadlý,
každý nosil spoustu svetrů
a přesto byl prochladlý.
Brumbál seděl schoulen v křesle
v kabinetu Minervy.
"Drahá, netvař se tak sklesle,
i mně to jde na nervy!
Na prd všechna kouzla jsou tu,
výhřevná i léčivá,
zima táhne ze všech koutů
a mně tak zle nebývá…"
Vytřeštila na něj zraky,
jak se celá zděsila.
"Ty už jsi to chytil taky?"
"Jo, asi od Nevilla…
Šíří se to jako rýma,
co je tohle za nemoc?
Na klozetu je fakt zima
a já tam byl celou noc.
K čemu jsou nám naše hůlky,
když neumí pomoci?
Málem omrzly mi půlky,
a to je před Vánoci…"
Minerva rozpaky skryla.
"A co žáci, Albusi?
Většina se nakazila,
ten zbytek snad nemusí!"
Soustředěním tvář jí zrudla.
"Kouzla na to nestačí,
bude muset přijít mudla,
dá nám rady jinačí."
"Tohle není vůbec špatné,"
zamyslel se ředitel.
"Snad to bude něco platné,
léčitel byl na pytel.
Ministr nás sice sprdne,
to mi ale nevadí,
až mi stolice zas stvrdne,
snadno si s ním poradím.
Zařídila bys to, drahá?"
Brumbál tiše navrhnul.
"Už mě to zas nějak zmáhá,
abych ti tu nevrhnul…"
Uzel županu si dotáh´
a ze dveří vystřelil.
(O pohled na útrob obsah
nerad by se podělil.)
Lékař-mudla. Kde ho najít?
Minerva přemýšlela…
Doktoři se přece znají!
Co udělat, věděla.
Na papír skládala slova,
nešetřila popisem.
Pak už vzlétla spěšná sova
ke Grangerovým s dopisem.
Ti se do práce hned dali
a po krátké úvaze
kolegovi zavolali,
co k nemocným docházel.
Pozvali ho na skleničku,
nalili mu metaxu
a když už měl trochu špičku,
sáhli pro hrst letaxu.
Znenadání v krbu prsklo.
S Grangerem i s tím doktorem
kupředu to prudce mrsklo
tím stísněným prostorem.
Za pár minut byli v hradu,
tam před krbem na zemi,
obklopeni mrakem smradu,
popelelm a sazemi.
Mudla v šoku jen se tlemil,
zmatený byl víc a víc.
"Vy jste jistě doktor Hamill,"
Minerva mu chvátla vstříc.
Přivítala ho fakt vřele,
na nohy ho vyzvedla
a potom skrz brýle směle
do očí mu pohlédla.
Že to byl chlap věru lepý
i přes svoje šediny,
všimnul by si snad i slepý
pohled neměl nevinný.
Odskočila od něj prudce,
jako by se spálila.
Aby zaměstnala ruce,
šálek kávy nalila.
"Napijte se trochu, pane,
to vás jistě povzbudí!"
(Ty jsi zřejmě, hochu, kanec,
je třeba tě obludit.)
Lehce řízlá byla káva
nedivícím lektvarem.
Už si doktor srknul, sláva,
věc neskončí nezdarem!
V šálku bylo už jen po dně,
když tu mudla náhle vstal.
"Tak prý je tu chorých hodně,
na ně bych se podíval."
Minervě se ulevilo.
"Za Albusem půjdeme,
v noci se mu přitížilo,
na lůžku ho najdeme."
Zubař Granger pravil smutně:
"Já mám prosbu, přátelé,
nemusíme zatím nutně
tahat říďu z postele.
Pojďme nejdřív k naší holce,
máma děsně vyvádí.
Náš nejvyšší divotvorce
nechť je druhý v pořadí…"
Že to bylo jedno vcelku,
usoudili po chvíli,
Hamill mu prohlédne dcerku,
ať mamina nešílí.
Bylo nutné situaci
teď objasnit lékaři:
že půl hradu bacil bacil
a léčba se nedaří.
K ošetřovně vykročili,
po schodišti hop a skok,
dlouhou chodbou doktor milý
pevně držel s nimi krok.
Nabídl Minervě rámě,
když vedle něj kráčela,
pozorný byl k staré dámě,
byla celá zardělá.
Než tam došli zmrzlým hradem
( a přesto, že chvátali ),
byli napůl mrtví chladem,
všem třem zuby cvakaly.
Natřískaná ošetřovna
téměř ve švech praskala.
Chudák Poppy mísu zrovna
pod Malfoye dávala.
Žáci skleslí vysílením
po lůžkách se váleli,
krátili si chvíli čtením,
na učení káleli.
Všichni byli bledí tuze
a s teplotou zvýšenou
nikdo nebyl schopen chůze,
byli slabí v kolenou.
Pár postelí vedle dveří
kantoři obsadili,
byli to chudáci, kteří
od žáků to chytili.
Hamill zastavil se rázně
hned u první postele,
sklonil se nad ní bez bázně,
netvářil se vesele.
"Tenhle pán má divnou barvu,
je tak nějak zelený,
teploměr mu někam narvu,
snad už není studený…"
"Snape má běžně barvu tuhle,"
doktor Granger povídal.
"Leží pravda trochu ztuhle,
asi šlofíka si dal."
Obočí Hamill pozvedl,
jen rameny pokrčil.
Granger oba dále vedl,
náhle prstík vytrčil.
"Támhleto je naše dcerka,
pod tou haldou učebnic,
blbě je jí od úterka,
nepomáhá vůbec nic."
Z lůžka vedle Harry Potter
šťouchl do ní znuděně.
"Hermi, není to tvůj fotr?"
zeptal se jí tlumeně.
Hermiona povzdychla si,
učebnici zavřela,
rukou prohrábla si vlasy,
na příchozí hleděla.
"Ahoj táto, co ty tady?
mamka má zas obavy?
Jsem jen napůl mrtvá hlady,
už mě to fakt nebaví."
"Hned s tím něco uděláme,"
tatínek ji chlácholil.
"Specialistu už máme,
by pořádek nastolil."
Mudlu skromný úsměv zdobil.
"Provedem vyšetření,
ňákej bacil vás tu zlobí,
snad najdeme řešení."
Po chvíli jen kývl hlavou,
téměř začal jasno mít.
"Nebude to myslím stravou,
odběry to bude chtít.
Nabereme dva, tři vzorky
krve, také stolice,
a vzít všechno do laborky
je teď nutné nejvíce.
Budu s Grangerem muset zase
cestu krbem použíti,
opět budu jako prase,
co nadělám, do řiti…"
Do rána byl Hamill zpátky,
nevyspalý, přesto fit.
"Na mě je ten bacil krátký,
za pár dní tu bude klid."
Injekcí si složil bednu
hned u první postýlky.
"Každému teď prdnu jednu,
tak nastavte prdýlky!"
Marodi zůstali čučet
všichni jako jeden muž.
Protestem začla síň hučet.
"No tak bando, sakra, kuš!"
Mudla zjistil, že se baví.
"Nejsem žádnej sadista.
Jestli chcete být zas zdraví,
tak jdem na to, prokrista."
Nabral lék do první jehly,
všem čelisti poklesly,
přesto si na břicha lehli,
hrůzou ani nehlesli.
Jen s Dracem to bylo špatné,
ječel jako v horroru.
Bylo mu to však prd platné,
začlo pár dní teroru.
Postavil si je do latě,
autoritu Hamill měl.
Třikrát denně dolů gatě,
léky pral do jejich těl.
Potter nesl to statečně,
vždycky jenom tiše kvík´.
"To snad bude trvat věčně…
Už teď jsem jak jehelník…"
Ronald Weasley také hekal,
otravoval okolí.
Kvůli injekcím se vztekal:
"Každý pohyb mě bolí!"
"Nejste, hoši, lehce blbí?"
Hermiona vybuchla.
"Mě ty vpichy také svrbí
a jsem rovněž opuchlá!
Buďte rádi, že už jíte,
že už smíte z postele
a tak děsně nekadíte.
Chovejte se dospěle!"
Hamill zašel k řediteli,
zlehka ťukl na dveře.
Přivítal ho úsměv vřelý,
s nímž mu Brumbál otevřel.
"Už se cítím mnohem lépe,
právě snídám malý toust,
ač se mi furt ruka klepe,
a jsem slabý jako chroust.
Strašně se mi ulevilo,
vy jste naše záchrana.
V čem to ale sakra bylo?
Existuje ochrana?"
"Byl to bacil úplavice.
A jak dlouho putoval
skrz celičké Bradavice,
tak přes skřítky zmutoval.
Závada tu asi bude
v stravovacím systému,
v tom, že skřítci jsou tu všude,
vidím jádro problému.
Špinaví jsou, trochu smrdí,
hygienu neznají,
musíte být na ně tvrdí,
ač to lehké nemají.
Mají-li dál vařit, smažit,
chystat každou dobrotu,
musejí se více snažit
udržovat čistotu."
"My to nikdy neřešili,"
Brumbál tiše povzdychl.
"Vyvážili to svou pílí,
nerad bych je namíchl…
Celé skřítčí pokolení
oddané je velice,
ale chodí usmolení,
jak jim velí tradice.
Tedy svolám na poradu
hnedle s dnešním večerem
skřítky z celičkého hradu,
situaci proberem."
"Dobrý nápad," Hamill mínil,
"toho hned využiji.
Budete ve velké síni?
Všechny je naočkuji."
Nebylo to vůbec snadné.
Při tomhle shromáždění
všichni měli oči chladné
a byli uražení.
Všichni skřítci - kluci, holky
radost žádnou neměli,
s umaštěnými podolky
rozloučit se nechtěli.
Ač vše Brumbál podal mírně,
tvářili se kysele,
nechtěli se chovat smírně.
"Ale no tak, přátelé…
Nemocní jsme vaší vinou,
je to třeba vyřídit.
Nemám tedy možnost jinou,
musím vám to nařídit.
Nejdřív nutno špínu sloupat
a potom pravidelně
budete se všichni koupat
v čistě vaší koupelně.
Vykouzlím vám krásné lázně,
na chuť tomu přijdete.
Je to jen otázka kázně,
to vy přece svedete.
Zásady vám vaše nechám,
vše zvládneme bez zloby,
vaše hadry nechte blechám,
nové předá vám Dobby.
Protože jste všichni vždycky
jiné šaty zavrhli,
my jsme vám teď průkopnicky
uniformy navrhli!
Bradavický znak tam bude,
barevných knoflíků šest,
zlaté vyšívání všude,
zkrátka krása, na mou čest!"
Tohle skřítky potěšilo,
souhlasně zajásali.
Tím se všecho vyřešilo,
i píchnout se nechali.
Za pár dní všem bylo prima,
vstávalo se z postelí
a ač byla stále zima,
všichni byli veselí.
Zas se jedly laskominy,
Hamill s kantory, s žáky
doplňoval tekutiny
máslovými ležáky.
Teď se ale Brumbál topil
v dilematu nemilém
(až se trochu smutně opil):
Co udělat s Hamillem?
Jak pravidla kouzelníků
nelítostně říkají -
- domů poslat místo díků,
paměť smáznout potají…
Pozval mudlu k svému stolu,
starosti ho tížily,
navíc tušil, že se spolu
s Minervou dost sblížili.
"Jaké jsou teď vaše plány?"
doktora se otázal.
"Líbilo se vám tu s námi?
Hodně jste tu dokázal!"
Hamill mávl rukou jemně.
"Jako lékař praktický
setkávám se s tímhle denně,
nic to není, fakticky.
Ale váš svět, to je něco!
Z letargie probral mě,
pořád se tu děje leccos,
doma je mi nevalně.
Není možné tady zůstat?
Zpátky netáhne mě nic,
zvědavost má tady vzrůstá,
jsem nadšený stále víc."
Nápad bleskl v mozku bystrém.
Brumbál rychle vyskočil
a vydal se za ministrem,
by ho zase vytočil.
Příštího dne Hamill začal
u Munga být zaměstnán,
v kanceláři hezky hačal
(i když byla úděsná).
Nebyl to nápad tak špatný.
Brzy všechny přesvědčil,
že jim bude něco platný,
rychle se tam osvědčil.
Krbem létal teď už běžně,
s Minervou si randili,
choval se k ní velmi něžně,
hezky si to užili.
A tím končí báseň dlouhá,
všechno šťastně skončilo.
Ač to byla blbost pouhá,
snad se vám to líbilo. :-)
END



































